Nová metodika ministerstva financí

Část příjmových operací je nahodilého charakteru a orgán veřejné správy je nemůže ovlivnit. V tomto případě předběžnou řídicí kontrolu před vznikem nároku na příjem u konkrétní operace nelze objektivně provést. Příkladem takové příjmové operace jsou blokové pokuty, platba správního poplatku, úhrada nákladů spojených s poskytnutím informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, apod. Obdobně se postupuje u příjmů z pokuty ukládané v rámci správního řízení. Nárok na veřejný příjem vzniká v tomto případě v okamžiku porušení povinnosti, které zakládá povinnost zaplatit pokutu.

V případech, kdy předběžnou řídicí kontrolu u příjmových operací nelze objektivně provést, musí být tato kontrola nahrazena jinými kontrolními mechanismy, zejména průběžnou a následnou řídicí kontrolou.

Komentář 

Text uvedeného materiálu zní místy logicky a je pravděpodobné, že se s ním mnozí ztotožní. Zásadním problémem je ale skutečnost (bohužel u metodiky ministerstva financí častá), že text není v souladu s prováděcí vyhláškou k zákonu o finanční kontrole.  Vyhláška hovoří o schválení konkrétního budoucího veřejného výdaje, u kterého známe dlužníka, výši a splatnost. Schválení ceníku není totéž jako schválení konkrétního výdaje! 

Nechci tvrdit, že zmíněná vyhláška a jí definovaný způsob schvalování veřejných příjmů a výdajů je ideální - v žádném případě není! Kdyby ale ministerstvo financí čas věnovaný pokusům o zrušení zákona o finanční kontrole raději věnovalo přípravě důkladné revize prováděcí vyhlášky, tak by schvalovací postupy nemuselo "narovnávat" metodikou!